|
60. výročí Baníku Chvaletice Zelená je tráva, fotbal to je hra... tuhle písničku si zpívají už kluci v mateřské školce a chuť hrát si chlapům zůstává po celý život. Běh za kulatým nesmyslem jsme my, manželky fotbalistů, tolerovaly někdy jen s velkým přemáháním a skřípěním zubů. Každá dovolená začínala až v pondělí a musela končit už v sobotu, protože v neděli byl důležitý mistrák, k tomu 2x týdně trénink, nějaké to soustředění, brigáda... Vážná zranění mého muže a pobyty v nemocnici bych na jedné ruce nespočítala. Ale kdo si hraje, nezlobí, a když ke sportu vedli i své potomky, nezbývalo nám, než si přiznat, že existují i mnohem horší koníčky. Naštěstí přicházeli noví vlčáci, kteří těm starým vlkům dávali najevo, že je čas na sportovní důchod. Dřív nebo později každý pověsil kopačky na hřebík, aby si vzápětí našel novou náhradu – byť by to byla jenom cyklistika! Proti kolu už nic nenamítám a ráda šlápnu do pedálů taky.
Letos na jaře si někdo z fotbalových veteránů vzpomněl, že oddíl kopané bude mít 60 let od svého vzniku. A doma vypukly nenápadné přípravy. Po stole se válely hromady starých fotek, vznikaly seznamy hráčů a činovníků a rozjížděly se pátrací akce a shánění kontaktů na všechny, kteří se někdy nechali na hřišti vyfotografovat. Ani jsem si nevšimla a stala jsem se jedním z mravenečků, kteří se na organizaci setkání podíleli.
11. června jste možná i vy na hřišti viděli staré známé tváře plné úsměvů. Čas přelil vlasy stříbrem, mnohým vlčákům vylomil nejeden zub, některým přinesl hůlku či berle, ale chuť smát se a hrát si, vzít nedokázal. Setkání po letech bylo opravdu srdečné a na hřišti se hrálo pro radost – foto zde.
Eduardu Pfeilerovi – nejstaršímu hráči - by nikdo 75 let nehádal.
Krátce před koncem přátelského utkání zasáhl blesk z čistého nebe všechny přítomné. Nekonečně dlouhé minuty je nechal sledovat nejhorší drama na hřišti, zoufale vyhlížet sanitku a chápat význam rčení Memento mori.
Jan Čapek odehrál svůj poslední fotbalový zápas, ale boj o život na milovaném zeleném trávníku už nevyhrál. Zůstává v myslích a srdcích svých spoluhráčů... Jaroslava Paštiková
|
