Domů ukázky I

Ze života dospěláka

Počet návštěv

mod_vvisit_counterDnes1
mod_vvisit_counterVčera11
mod_vvisit_counterTento měsíc227
mod_vvisit_counterCelkem77567
Czech English Italian Polish Russian Spanish
Ukázka z 2. a 4. kapitoly

„Aničko, zlatíčko, sluníčko! Vstávej!
„Šupity dupity! Jde se do školky!“
„Néé! Tatínku, já chci ještě spinkat!“ „Dneska to opravdu nejde, Aničko. Rychle vstávej, já pak musím odvézt maminku do porodnice.“
„Cože?“
Anička otevřela oči dokořán, rychle se vyhrabala z puntíkatých peřin a bosky ťapala za maminkou do pokoje.
Seděla už oblečená v křesle. Vedle sebe měla novou riflovou tašku, ze které vykukoval růžový ručník.
Oběma rukama si hladila kulaté bříško a najednou začala rychle a zhluboka dýchat.
„Maminko, co je ti?“ polekala se Anička.
„Nic Aničko, neboj se. To jenom Honzík už chce z bříška ven.“
„Já pojedu do porodnice taky!“
„Ale tam malé děti nesmí, Aničko. Pojede se mnou přece tatínek a bude mě držet za ruku i místo tebe.“
„A maminko, co když vyrodíš holčičku? To se bude jmenovat Honzička?“
„No, to by taky šlo!“ usmála se maminka.
„Ale ty máš jméno po babičce z Trnávky, a tak bychom jí mohli říkat po druhé babičce – Věruška, ne?“
„Hm, a co když bude mít nějakou vadu?“ starala se budoucí sestřička.
„Prosím tě! Jakou?“ udiveně zakroutila maminka hlavou.


Na shledanou!“ loučí se Kuba a Anička zůstává ve třídě sama.
Je tu sice paní učitelka, ale všechny děti už odešly domů.
Ještě nikdy nezůstala ve školce poslední! Ticho a prázdno veliké třídy se jí vůbec nelíbí.
„To přece není možné, aby na mě tatínek zapomněl!“ myslí si a má přitom moc smutné oči.
Paní učitelka si toho hned všimla a nabízí, že si může jít zahrát na varhany.
Jindy by to uvítala s nadšením, ale tentokrát nemá na hraní ani pomyšlení.
„Proč tu tatínek ještě není?“ usilovně přemýšlí a přitom si strká paleček do pusy.
„Přece mně ráno slíbil, že se z nemocnice vrátí co nejdřív!“
„Mám nápad,“ říká paní učitelka, vezme Aničku za ruce a vesele jimi zatleská.
„Zkusíme odříkat tu naši dlouhou dračí básničku a třeba tatínka přičarujeme, co říkáš?“ Anička tomu moc nevěří, ale váhavě přikývne a společně začnou:
Táto, mámo, hádejte,
kde mě vždycky najdete?
Tady v téhle třídě dračí,
kde se nikdo nezamračí.
Princezny tu nežereme,
raději je malujeme.

 
, Powered by Joomla!; Joomla templates by SG web hosting