|
blog
|
|
Městem chodí Santa Klaus Ty nejkrásnější vzpomínky na Vánoce mne unášejí do krajiny dětství. Byly vždycky bílé, jiskřivě mrazivé a především tajuplné. Svá tajná přání jsme nehtem škrábali na zamrzlé okenní sklo, snili s pohledem na hvězdy a počítali dny, které se nekonečně vlekly… U štědrovečerního stolu nesměli chybět prarodiče a teta. Šedovlasý dědeček sklonil hlavu, sepnul ruce a poděkoval Pánu Bohu - za ochranu rodiny, za všechny dary vánočního stolu a všichni jsme nahlas odříkali Otčenáš. Po večeři nám čekání na Ježíška dospělí prodlužovali zpěvem vánočních písní a koled. Já s bráchou jsme nakonec měli sólo: Nemám peněz můj Ježíšku, co já tobě můžu dát? Povím já ti v modlitbičce - Ježíšku, jak mám tě rád. A když už jsme nedočkavostí nemohli skoro dýchat, vzal nás tatínek za ruce a šli jsme do mrazivé noci vyhlížet Ježíška a napínat uši, abychom nepřeslechli jeho zvonky. Slyším je ještě dnes. Rychle jsme se vrátili do domu, opatrně otevřeli dveře do sousedního temného pokoje a s pusou dokořán zírali na zářící stromek s červenými svíčkami a hořícími prskavkami. Zažívali jsme pohádkové tajemství a magické chvíle obdarování… Píše se 21. století a je pro mne čím dál těžší připravit svým vnoučatům „kouzelné Vánoce“. Už od října i na ně ze všech stran útočí reklama, zneužívající líbezné melodie vánočních koled. Ubezpečuje nahlas a stále dokola, že je čas dárky kupovat, kupovat, kupovat. Není úniku, není místo pro tajemno. Loni jsem se nechala zlákat „Vánočním zpíváním“ na Masarykově náměstí v Přelouči. Přicházela jsem od „kruháku“ a už z dálky jsem zaznamenala červené čepičky s bílou kožešinkou na hlavách moderátorů a dalších účinkujících. Sváteční nálada byla ta tam a na mysl se vkrádala otázka: „Co jsme to za národ? Dědu Mráze jsme si vnutit nedali, ale čepičky si nasazujeme zcela dobrovolně! Živý Betlém vydařeně ilustroval dobu, kdy se narodil ten, o kterém vypráví nespočet krásných veršů, písní a koled. Malebně osvětlené náměstí vítalo každého, kdo stejně naivně jako já toužil po chvíli zastavení a rozjímání. Zpívání českých koled v Santa Klausovských čepičkách je v mém vnímání devalvací národních zvyků a z vánočních písní o Ježíškovi dělá nechutnou parodii. Rozčarovaná jsem se vracela domů a cestou pozorovala osvětlení oken a domů. Blikající červená postavička lezoucí na balkón s pytlem na zádech mě strašila o pár hodin později i ve snu. Letos bude na náměstí zpívat i naše vnučka. Sbírám sílu…
|
