ukázka 5
| Ukázka z 15. kapitoly |
|
„Nasedat!“ začali vylézat na hřbety koní. Některým to šlo rychle, ale ti menší měli trochu problém. Zazněl další povel a první kůň se otočil zádí k dětem, vykročil k protilehlým vratům a ostatní koně ho následovali. Poslední dívčina v řadě si všimla malých udivených človíčků, trochu se v sedle otočila a s bičíkem v ruce jim vesele zamávala. Několik dětských rukou pozdrav opětovalo a Kája zakřičel: „Ahóóój!“ Paní učitelka někam odešla a pak se vrátila s šedovlasým pánem, který je pozval na prohlídku stájí. Sláma v kójích a seno ve žlabech voněly a bylo slyšet, jak koně zvolna a důkladně přežvykují. Malí návštěvníci šli pomalu středem dřevěné dlažby a bázlivě se rozhlíželi kolem. Zblízka se Aničce zdálo, že koně jsou obrovská zvířata velká jako slon. Dlouhé bílé ocasy jim sahaly téměř na zem a kopyta byla mnohem větší než její botasky. Všichni se hlasitě rozesmáli, když jeden z koní zvedl ocas a do slámy začaly padat velké bobky. Dozvěděli se, že v Kladrubech se chová vzácné plemeno bílých koní, kterým se říká starokladrubští bělouši. Tatínek je hřebec, maminka klisna a mládě je hříbě. Hříbátka se rodí černá a jak rostou, mění se jejich barvav bílou. „Stejné jako u malých labutí“ napadlo Aničku. |
