ukázka 4
| Ukázka ze 13. kapitoly |
|
A když si všichni odříkali celé „dračí“ říkadlo a navzájem se pohladili, ulevilo se i Aničce. Tohle ona taky nemá ráda. Třeba když jí holky na pískovišti u domu řeknou: „S tebou neka.“ Škoda, že tam není paní učitelka. Ta by jim to pěkně vysvětlila! Odpoledne šla Anička ze školky domů první. Přišel pro ni tatínek, pozdravil, ale vůbec se neusmál. Takhle ho Anička ještě neznala. Tiše řekla: „Na shledanou,“vklouzla do šatny a začala se sama převlékat. Tatínek mlčky uklidil bačkůrky do police, pohladil ji po hlavě, pevně stiskl její drobnou ručku s modrým prstýnkem a vedl ji k autu před školkou. V něm seděla maminka s Honzíkem v náručí. Anička se k ní chtěla vrhnout, ale v poslední chvíli si všimla, že je uplakaná. „Maminko, stalo se něco Honzíkovi?“ zeptala se ustaraně Anička. Moc dobře věděla, že má maminka v poslední době největší starost o jejich mimino. „Ne, ne, Aničko, Honzík je v pořádku. Ale dědeček z Trnávky umřel.“ Přitiskla Aničku k sobě a kapesníkem si utírala oči, z kterých už zase tekly slzy. „Jak to že umřel? Vždyť mi slíbil, že spolu pojedeme do ZOO!“ nechápala Anička. „Přestalo mu ťukat srdíčko. Pan doktor říkal, že bylo dost porouchané,“ snažila se maminka Aničce vysvětlit, co je to smrt. „A když přestane pracovat srdíčko, znamená to, že člověk nebo i zvířátko umřou.“ „A já taky umřu?“ ptala se Anička dál. „Taky. Každý člověk jednou umře. Ale tvé srdíčko je mladé a zdravé a bude ještě dlouho, dlouho ťukat. Tak dlouho, až z tebe bude jednou maminka, pak babička a prababička a budeš mít děti, vnoučky a pravnoučky. Před sebou máš ještě dlouhý a zajímavý život,“ řekla maminka a pevně objala Aničku kolem ramen. |
