Pětkrát už Anička spala doma bez maminky. Je čím dál smutnější.
Dneska má být ve školce divadlo „Nudle s mákem“ a na to se obvykle moc a moc těší, ale když nemůže odpoledne mamince všechno vypravovat, tak je radost mnohem menší.
„Tak se měj Andulko pěkně, hezky se po obědě vyspi a pak musíme doma pořádně uklidit, třeba už zítra pustí maminku a Honzíka z nemocnice domů,“ loučil se tatínek s Aničkou v šatně. Ještě jí zapnul do vlásků červené sponky, narovnal bílý límeček na modrých sametových šatičkách, které si ráno sama vybrala, aby měla do divadla něco pěkného na sebe, přidal pusu na čelo a pak zaťukal na dveře s obrázkem draka.
„Dále!“ ozvalo se ze třídy a Anička poznala, že dnes má ranní službu paní učitelka Slávka.
„Dobrý den!“ pozdravila tiše Anička a pomalu se loudala k paní učitelce.
„Dobrý den, Aničko, tobě to ale dneska sluší! A jakpak ses vyspala?“ zeptala se paní učitelka a pohladila ji pohlavě.
„Dobře,“ zašeptala. „To ráda slyším. A už víš, s čím by sis dnes chtěla hrát?“ ptala se s úsměvem paní učitelka.
„S ničím.“